Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně Pocta Jaroslavu Ježkovi

Chcete zažít Silvestr? S Osvobozeným divadlem? Hudebně taneční revuální večer, kterým seriálovým způsobem probíhá příběh dona Juana a jiné zábavné atrakce, vždy s nejrůznější hudbou Jaroslava Ježka. A i na trapasy dojde! Možná i na předsevzetí.

INSCENACE JE SOUČÁSTÍ HUDEBNĚ TANEČNÍHO TRIPTYCHU

• Swing se vrací neboli O štěstí
• Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně Pocta Jaroslavu Ježkovi
• Varieté Freda A. aneb Chytání větru

V inscenaci vzpomínáme na Voskovce a Wericha, a především na Jaroslava Ježka (k němuž máme velký dluh). Inscenace modelově vychází ze dvou představení Osvobozeného divadla, tzv. Silvestrů, které ve třicátých letech pořádalo jako speciální jednorázové atrakce, plné scének, hudebních a tanečních čísel, vždy ovšem s pozvanými hereckými osobnostmi, známými z jiných divadel.

Recenze a ohlasy diváků

„Vážená Ypsilonko, děkuji za dnešní krásné představení ztvárňující úžasný hudební talent JJ. Písničky, hudba, tanec, humor… a nadšení, se kterým je celé představení odehráno, musí diváky opravdu nadchnout a závěrečná část přímo „strhnout“(…)“. (Petr M., 22. 5. 2019)

„(…) Omlazený ypsilonský soubor se v plné formě zaskví jak pěvecky, tak i pohybově v nápadité a dynamické choreografi i Jana Ondera, který si zahrál Dona Juana. Pocit radosti a energie čišící z dobře sehrané party je kromě Ježkovy hudby největší devízou, kterou si diváci z tohoto večera odnesou. A to není málo. Hodnocení 80 %.“ (Radmila Hrdinová, Právo, 7. března 2018)

„(…) Kostky proplétají pásmo hudební revue vyrovnávající se po ypsilonském způsobu s prvky revuálního divadla V + W se skladbami Jaroslava Ježka, jehož portrét se Schmidovi a spol. podařilo vykreslit v živých barvách a s odzbrojující bezprostředností – také díky vynikajícímu výkonu Dominika Renče, jenž si Ježka u klavíru, ale i v navazujících hereckých etudách zahrál s velkou chutí. (…) Hudebně divadelní revue s četnými prvky improvizace je základní tvůrčí metodou Studia Ypsilon již přes půlstoletí – je to však díky neustále probíhajícmu procesu sebeobnovy poetika i nadále životaschopná a inspirující. (…) Základní kvalitou je citlivé hudební aranžmá Miroslava Kořínka, které nejen splácí dluh velké postavě meziválečné hudební avantgardy, ale i celý večer znamenitě baví. Velkým přínosem inscenace je i výkon Jana Ondera jako tanečníka v roli Dona Juana i jako autora vynalézavé, dynamické choreografie, která nachází přiléhavou pohybovou charakteristiku pro každou z postav. Není divu, že se mladým hercům pod takovým vedením dobře hraje, zpívá a tančí. Nutno vyzdvihnout spontánně živelné, vitální, ale přirozené výkony především Petra Vrška, Lenky Loubalové, Jaroslavy Kretschmerové, Kamily Kikinčukové či Jiřiny Vackové, z nichž vyzařuje neskrývaná radost z týmové hry. (…)“ (Ivan Žáček, DN, 23. ledna 2018)

„(…) Málokterému generačnímu divadlu se podaří po desítkách let uchovat ducha, s nímž začínalo. Zpravidla ten duch zemře s odchodem nejsilnějších osobností, které ho utvářely. Někdy ani nemusejí odejít, stačí, že se vyčerpají, zeslábnou a jejich divadlo se potápí jako loď bez kapitána. Otec zakladatel Jan Schmid zdaleka neumdlel. Síla jeho invence nespočívá jen v autorství a režii, ale také v umění obklopit se lidmi stejné krve. Ypsilonka je stále živá, chytrá a brutálně hravá jako před lety.“ (Šárka Skaláková, OperaPlus, 18. prosince 2017)

„Potěšila mě nová revue divadla Ypsilon „Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně Pocta J. Ježkovi“. Totální divadlo – herci jsou i tanečníky a zdatnými hudebníky, revue má neuvěřitelný spád. Dynamická choreografie Jana Ondera, moderní výprava scény pod obřími Ježkovými brýlemi. Populární písně J. J. v nových aranžmá, ale i méně známé klavírní skladby v podání „Mr. Nobody“, koncertního mistra Tomáše Víška… Strhující představení Ypsilonky!“ (Jiří Slíva, Reflex, 21. prosince 2017)

„(…) Inscenace diváka náležitě pobaví a připomene mu nadčasovost skladeb slavného jazzového hudebníka. (…) Takové pojetí inscenace – které odkazuje na meziválečnou tradici Osvobozeného divadla – dnes není zcela obvyklé, což je ve výsledku pozitivem. (…) Jakkoli inscenace navozuje atmosféru silvestrovské noci třicátých let v Osvobozeném divadle, žádní z herců nepředstavují osobnosti Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Jak členové ansámblu na začátku revue podotýkají, za velikány meziválečného divadla jsou v ten večer tak trochu všichni. Tento projev úcty a respektu ze strany režiséra je příjemným překvapením.
Postavu Jaroslava Ježka, bez něhož by hudební revue fungovala jen stěží, ztvární skladatel Dominik Renč. Ačkoli na jevišti nemá příliš prostoru – většinu času tráví u piana – jeho herecký výkon je opravdu skvělý a divák má pocit, jako kdyby vskutku sledoval slavného jazzového hudebníka. Zajímavým zpestřením je pak občasná přítomnost koncertního mistra Tomáše Víška, který se dílu Jaroslava Ježka dlouhodobě věnuje. (…)“ (Radek Karkovský, informuji.cz, 20. prosince 2017)

„Nádherné a skvělé divadelní představení Kostky jsou vrženy (aneb pocta Jaroslavu Ježkovi).“ (Petr K., 13. února 2018)