Nanebevzetí doktora Fausta

Všichni máme svého Mefistofela. Příběh Fausta je starý, ale v každém z nás přítomný. Dostali jsme svobodu a s ní i pokušení. „Když se nedopustíš chyby, nic nepochopíš.“ – říká Mefisto. Ve světové premiéře nové Uhdeho hry herci s ypsilonským humorem svádějí odvěký souboj Dobra a Zla v nás. Jak Freud pravil, to není kabaretní koncept, to je reálný souboj naší mysli s naším podvědomím.

O vzniku hry a proč si vybral postavu Fausta autor Milan Uhde prozradil: „Faust je mé staré téma od roku 1967, kdy mi režisér Alfréd Radok vyprávěl o svém záměru zobrazit goethovského hrdinu jako prvního novodobého pachatele pokusů na lidech. Myslel to prý dobře, dopadlo to zle. Žádná z postav hry není jednoznačně záporná ani kladná. Faust je sice zločinec, ale je to podivuhodný zločinec, který se zločinů dopustil jednak pod Ďáblovým vlivem, ale také s Božím souhlasem. Je to komedie pro něžný, jemný úsměv plný pochopení. Není to legrace k popukání, ale je to komedie svého druhu. Hra o zlu, které je ovšem záměrně připraveno, vhozeno jako míč.“

Režisér Juraj Nvota vybavil v úvodu hru zápisem, který podle něj vznikl během čtení knihy Vášně mysli od Irvinga Stona o životě Sigmunda Freuda: „Když Freud viděl Krále Oidipa, uvědomil si, že – v člověku existují dvě mysli a fungují nezávisle na sobě. O konfliktu mezi Bohem a Ďáblem se dočetl mnoho, hlavně v Goetheho Faustovi, ale zápas mezi Dobrem a Zlem vždy chápal jen jako literární a náboženský koncept, ve své povaze ryze symbolický. Po Oidipovi mu poprvé porozuměl. Bůh je vědomá, logická, zodpovědná část mysli, ta síla, která člověka vyvedla z moře, z jeskyně a proměnila ho v rozumnou tvořivou bytost. Ďábel je nevědomí, zloduch v nás, který čeká na příležitost, aby začal závidět, pomlouvat, klamat, škodit, ničit, krást, vraždit. Na takto prokletém místě se neuchytí věda, kázeň, rozum, civilizace, ani umění.“

Milan Uhde krátce o své nové divadelní hře