Marie Durnová
S hlubokým smutkem jsme přijali zprávu o náhlém odchodu Marie
Durnové, naší milé kolegyně, kamarádky a bývalé členky souboru
ještě z libereckého období, herečky s krásným hlasem a neobyčejnou
pamětí, které při záskocích stačilo jednou si přečíst stránku a mohla
ji říkat zpaměti. Nepřestaneme vzpomínat…
V Ypsilonce měla Marie Durnová spoustu krásných rolí,
např. v montážních inscenacích typu Depeše a jiné na kolečkách
(o meziválečné avantgardě), tak i v pravidelných textech, jako byly
např. Dostojevského Věčný manžel (Ženština), Dvanáct křesel od Ilfa a
Petrova (Elinka Štičková), Jarryho Ubu králem (Boleslava), Schmidův
Michelangelo Buonarroti (Florentská a římská krasavice, Mikuláš Kusánský
a jiné zajímavé postavy) a Třináct vůní (Julie, žena Slávečka,
kterého hrál Bronislav Poloczek), velkou roli měla v inscenaci Kovář
Stelzig (Anna Marie, žena Ondřeje Stelziga, kterého hrál Václav Helšus),
také v Makbethovi (Dvorní dáma Lady Makbethové, kterou představovala Jana
Synková) nebo v Gayově Žebrácké opeře (Lucy Lapáková) či v Životě a
smrti Karla Hynka Máchy. Hrála také v Ostrovu Dynamit a v inscenaci Obr
Gargantua, jeho smích a život (Chůva Gargantuova). Později pak třeba
v Lazebníku sevillském (Žena, která se nedá), kde s ní hráli např.
také Jan Schmid, Ondřej Havelka, Jiří Wimmer, Jiří Lábus aj.,
v inscenaci Divadlo za časů Nerona a Seneky, kde hrála po boku Vladimíra
Kratiny, Jiřího Lábuse, Marka Ebena, Jaroslavy Kretschmerové aj., anebo
v Sebevrahovi, kde hlavní roli ztvárnil Oldřich Kaiser. Radostně
účinkovala také v nejrůznějších improvizacích a jako herečka byla
vždy znamenitou partnerkou se smyslem pro autenticitu a humor.
V Ypsilonce v posledních letech hostovala v titulní roli ve velmi
vydařené a diváky hodně oblíbené inscenaci Arnošta Goldflama Babička
se vrací.
V listopadu 2021 byla hostem osmnáctého dílu podcastové série Ypsilonka se ptá.